Labyrinty a Bludiště

 

Myslím, že není na světě nikoho, kdo by se aspoň jednou neztratil. Naprosto klasická situace. Jdete na procházku, kocháte se přírodou, míjíte krásné stromy a louky, sem tam se shýbnete pro jahodu, malinu nebo třeba hříbek a pak najednou zjistíte, že nevíte, kde jste a začnete bloudit. Les už najednou není krásný a romantický, ale je z něj dokonalý labyrint, z něhož snad nikdy nenajdete cestu ven. Z naprosto idylického dne se stává noční můra.

U mě bývají nejčastější místem bloudění velká města. Úzké uličky, které vedou do ještě užších uliček, podchody, mosty, no prostě samé nástrahy velkoměsta. Naprosto nejhorší je však velké město a ještě k tomu v zahraničí. Ve Francii s angličtinou moc nepochodíte, ne že by Francouzi anglicky neuměli, oni umí a velice dobře, ale nechtějí s vámi tímto jazykem mluvit, avšak ochotně s vámi budou hovořit jejich mateřským jazykem, což mě na pokraji zoufalství opravdu k ničemu není. Podobné zkušenosti mám i z Itálie, tam sem však podezřívala sama sebe, že moje angličtina není asi tak dobrá, jak jsme si do té doby myslela. Pokud můžu označit nějaké město v Itálii za opravdové bludiště, jsou to podle mě Benátky. Nádherné město, avšak pro mě jedna velká past na turisty.

Když tak přemýšlím, kdy jsme se poprvé setkala s labyrintem v podobě hry, musím uznat, že je to opravdu už hodně dávno. Jsem si naprosto jistá, že se touto zábavou bavili lidé už mnohem dřív, než jsem se narodila. Vzpomínám si na malá plastová kolečka, kde jste museli dopravit kuličku z bodu A do bodu B, přičemž jste samozřejmě museli vybrat správnou cestu, protože některé cestičky vedli špatným směrem anebo byli dokonce slepé.

 

                                                Náročné bludiště

 

Jako malá holka sem u takové hry dokázala sedět i hodiny než se mi to povedlo. No prostě balzám pro rodiče. Moje kamarádka z dětství měla dokonce labyrint vyrobený ze dřeva. Byl větší než moje plastové kolečko a samozřejmě mnohem náročnější, ale i s takovým jsme si nakonec poradili. Trvalo nám to sice déle, ale o to větší radost jsme z výhry měli.

Popularita labyrintů je podlemého stejná jako tehdy. A jak by ne, pro každého je to osobní výzva překonat sám sebe, trumfnout někoho jiného. Jakmile s tím začnete, nebudete vědět kde začít a samozřejmě kdy skončit. Projít bludištěm je to hlavní co zaměstnává každou vaši volnou chvilku. Ráno u snídaně, při pauze na oběd, po práci, před spaním a vlastně i ve spánku. To napětí a nervozita jestli dokážete najít tu správnou cestu. Jsou tací, co u toho stráví několik hodin, týdnů anebo dokonce měsíců. Záleží na tom, jak moc velkou výzvu jste se rozhodli zdolat. Mnohem lepší je začít od něčeho méně náročného a pomalu se vypracovat k obtížnějším variantám. Na druhou stranu „léčba šokem“ někdy taky není na škodu. Ale pak se může stát, že první nezdar nového nadšence pro labyrinty odradí a na další už nemá odvahu.

 

             Labyrint oválný                         Labyrint čtverec

 

Pokud zmiňuji hry v podobě labyrintů a bludišť, nemůžeme opomenout počítačové hry. Tak jak šla technika kupředu, mizely plastové a dřevěné labyrinty a nahrazovali je ty počítačové. Úžasná grafika a zpracování lákala všechny milovníky takových her a musím se přiznat, že jako malá sem naprosto podlehla i já jedné z nich.

Hra se jmenovala Vlak. Ano je to přesně ta hra, kde jste začali s jedním vagonkem, kterým jste museli projet bludiště, posbírat body a pak dojet do cíle. Začátek byl opravdu hodně jednoduchý. Stačilo projet labyrint a šup, hned do dalšího kola. Zákeřnost této na první pohled jednoduché hry byl v tom, že s každým kolem vám přibyl i jeden vagonek. Takže například v pátém kolem to byla ještě brnkačka, ale představte si takové 35 kolo. Tam už nešlo jenom o to, zvolit správný směr, ale zároveň jste museli perfektně naplánovat každou zatáčku, abyste se vyhli vlastnímu poslednímu vagonku. Závěrem to tedy vypadalo tak, že celý labyrint byl vyplněný jedoucím vláčkem s jediným možným východem. No prostě dokonalý nástroj jak procvičit mozkové závity.

 

                  Labyrint                  Labyrint

 

 

Ale řekněme si to na rovinu, počítačové hry stejně nikdy nenahradí ty pravé původní, co můžete držet v ruce. Je opravdu hodně jednoduché zmáčknout tlačítko a začít od začátku, tak jak je tomu u počítačových her. Tak nějak se mi ani nelíbí představa, luštění labyrintu na zahradě pod stromem s počítačem na klíně. To prostě nejde dohromady.

Ale co když nemusí být labyrint anebo bludiště jen v podobě hračky, kterou si můžete vzít do kabelky a vyrazit ven anebo klidně do práce. Co když se v labyrintu ocitnete vy sami. Jednou stranou vejdete a stejně jako kulička, v plastovém kolečku se musíte proplést uličkami tak, abyste našli cestu ven.

Určitě už víte, kam mířím. Jsou to „živá“ bludiště z keřů anebo stromů. Taková bludiště vyžadují velice precizní zacházení a vytvořit je dokáže jen málokdo. Už první problém může nastat při výběru rostlin. Otázkou je jaké druhy a jak daleko od sebe je vysadit, nebude přes ně vidět do vedlejší uličky, budou stálezelené anebo opadají. A co třeba problém z výškou anebo rychlostí růstu. To vše musí dobrý zahradník zvážit, než se pustí do tak náročného díla.

 

                   Bludiště z keřů         

                         

Není to jen o to najít místo, zasadit pár stromků a šup máme labyrint. Vše se musí pečlivě zvážit, propočítat a změřit. Terén kde se bude bludiště nacházet, by měl být co nejvíce rovný. Šikmé svahy jsou naprosto nevhodné. Celou plochu je nutné rozčlenit a vyznačit kudy bude jaká ulička vést a kde bude popřípadě končit. Půda se musí připravit pro výsadbu. Záleží na tom, jaké keře anebo stromy se budou vysazovat. A pak se musí přesně určit vzdálenost jednotlivých rostlin od sebe. Že to není žádný problém? Pokud vysadíte keře moc blízko k sobě, budou si příliš stínit a prosychat, na druhou stranu, pokud je dáte moc daleko od sebe, vzniknou vám mezi nimi nevzhledné díry a labyrint ztratí svůj pravý význam. Možná někdo namítne, že se vždycky může hustá stěna prořezat anebo naopak řídká dosadit dalšími rostlinami. Ano může, ale výsledek už nikdy nebude vypadat přirozeně a kompaktně. Jakýkoliv zásah do vzrostlé stěny bude vidět a působit lacině.

Pokud jste už někdy viděli „živé“ bludiště mohlo být buď oválné anebo ve tvaru čtverce. Vchodů je do bludiště hned několik a tím pádem i několik východů, ale nalezneme i takové, kdy je pouze jeden vchod a jeden východ. Uvnitř labyrintu můžete narazit na nejrůznější překážky a slepé uličky. Mnohdy jsou uvnitř labyrintů postaveny mosty, které vám mohou pomoci na najít cestu, když už nevíte kudy kam.

 

                    Labyrint s mostem

 

Představte si rozsáhlé bludiště s dvoumetrovými stěnami a tu beznaděj, když nemůžete najít cestu ven a pořád narážíte na slepé uličky anebo bloudíte v kruhu. Potom je takový most vítaným vysvobozením pro každého, kdo měl odvahu do bludiště vejít. Dokážu si i představit, že pohled na další bloudící pocestné může být velmi zábavné, především pokud jsou těmi chudáky vaši kamarádi.

„Živá“ bludiště můžeme najít velice často v historických zahradách po celém světě. Liší se svojí velikostí, náročností, skladbou dřevin a také tím co v bludišti objevíte. Bludiště nemusí být jen o tom, kdo dřív nalezne cestu ven. Můžete v něm i ledasco vidět a obdivovat. Mnoho labyrintů ukrývá sochy, malé fontánky a dokonce lavičky, které lákají k odpočinku. Takové bludiště pak může být oázou klidu a neobyčejným zážitkem.

 

                    Bludiště

 

A jaké bludiště že se mi nejvíce líbí. Určitě to „živé“ a ještě k tomu stejné jaké jsme mohli vidět ve čtvrtém díle Harry Pottera. Obrovské bludiště, uvnitř plno nástrah, pohybující se stěny. No ale, když nad tím tak přemýšlím, asi se mi víc líbí dívat se na takové bludiště z dálky, než v něm být osobně. V reálné světě si těžko přivolám pomoc kouzelnou hůlkou a taky nechat se svázat šílenou rostlinou, nic moc představa. Zůstávám tedy u romantických labyrintů, plných soch a odpočívadel, kde se snad ztratit ani nejde.

Hledáte-li však pořádnou zábavu, navštivte zrcadlové labyrinty. V takových bludištích si užijete mnoho legrace. Zrcadla vás nemají jen mást, ale nabízí i zajímavé podívané. V jednom ze zrcadel budete vypadat jako dlouhý a široký dohromady. V jiném se vám zkrátí nožičky jako nějakému trpaslíkovy. V dalším budete mít protáhlou hlavu jako vajíčko. Prostě spoustu vtipných okamžiků a zároveň příjemný pocit z toho, že jste našli cestu ven.

Závěrem bych určitě prohlásila, že labyrinty asi nikdy neztratí svoji oblíbenost. Ať už se jimi budete bavit doma nebo kdekoliv na cestách v podobě „živých„ labyrintů. Vždy se najde někdo, kdo nebude moct odolat pokušení dojít do cíle. Vždy budou existovat úžasní zahradníci, kteří pro nás budou hýčkat a stále zdokonalovat venkovní bludiště. A hlavně, jakým jiným způsobem se dá tak dobře procvičovat náš mozek, než při řešení hlavolamu.